Zdálo se ti, že jsi dlouho neslyšel o OstRKu? Poštovní holubi se na chvíli odmlčeli, ale už jsou tu zas, a chtějí ti vyprávět, co se stalo na druhém víkendu, co se stalo potom a co se možná ještě stane.
Tak tedy nejdřív nahlédnutí do zákulisí. Když jsme s několika členy týmu nakládali věci do auta, zdálo se nám, že se tam nemají šanci všechny vejít. Přece jen, vybudovat domov na čtyři dny, který by vypadal jako letní tábor, není jen tak. Ale vešly se, k údivu všech přihlížejících. A dokonce jsme cestou ani nepíchli. Podařilo se nám dojet na tábořiště, postavili jsme sněmovní teepee a otřeli si pot z tváře. Teď už můžou přijet účastníci.

A ti na sebe nedali dlouho čekat, v mžiku se louka začala hemžit pobíhajícími dětmi, bylo slyšet výskot a pokřikování. Druhý víkend zahájen. Večer nás čekalo malé ohlédnutí za víkendem předcházejícím a pak jsme se všichni sešli u táborového ohně.

Během následujících tří dní jsme se seznámili s Baden-Powellem, který nás provedl svým životním příběhem, vyzkoušeli jsme si, jak se dělá zdravověda, jak se vaří na ohni, jak se na něm smaží palačinky, jak se pletou náramky z kůže a vůbec jaké to je, když jste v kruhu přátel uprostřed květnové přírody. Vydali jsme se na průzkumnou cestu po okolí, zjistili jsme, že jít podle azimutu v mlze není zas tak jednoduché, ale odměnou nám bylo, že jsme si prohlédli zámek Raduň a přilehlé zahrady. A aby to bylo opravdu jako na táboře – hráli jsme i noční hru. Dívali jsme se do plamenů slavnostního ohně.

Všechno bylo tak krásné a bylo toho tak moc, že – najednou byla neděle. Všem dohromady se nám podařilo vytvořit absolutně táborovou náladu, takovou, že se nikomu nechtělo odjet domů a vrátit se do reality všedních dní.

Vzpomínáš? Tak nezapomeň! Loňský OstRK už je sice dávno za námi, ale organizátoři už jsou zase v jednom kole a snaží se, aby připravili OstRK 2016 stejně dobrý a ještě lepší než ten minulý.

Nšo-či